|
|
|
Pestrobarevný a originální svět reklamních letáků - – drobné propagační tisky v době meziválečné v Pardubicích – druhá část 20. 07. 2010 - 15:40  Pokračujme ve sledování jednoho z nejznámějších meziválečných reklamních médií, reklamního letáku a jeho tvarových (velikostních), textových, grafických i barevných mutacích.
Z 30. let se zachovalo nejvíce reklamních letáků, které se vztahují k drobným živnostem. Důvodem snad mohly být hospodářské poměry, stížené krizí, kdy se jednotlivé drobné živnosti snaží svým zákazníkům připomínat. V roce 1930 inzeroval v letáku Výhodný nákup módní závod Jan Filip. V roce 1931 se připomínal známý pardubický fotoateliér František Stoklas. Z poloviny 30. let se zachovalo nejvíce reklamních letáků a ceníků od již zde zmiňované firmy B. a V. Jičínský, východočeské zemědělské a zahradnické semenářství. Letáky a ceníky pochází hlavně z let 1934 - 1936. Na závěr stručného výběru jednotlivých pardubických letáků z doby meziválečné uveďme jeden originální. Pardubičtí občané si mohli v nechvalném roce 1938 přečíst, že dne 22.5. se koná Volba královny perníku ve formě lidové slavnosti. Na letáku však chybí reklamy pardubických perníkáren a cukrářství, které by se zde daly tušit a které se v takových to případech objevovaly většinou v marginálním rámečku letáků či jiných drobných reklamních tiskovin. Na předcházejících "vzorcích" pardubických letáků a jiného drobného reklamního tisku jsme se omezili jen na hrubé obsahové schéma, které však nesledovalo některé dílčí aspekty. Těmi se budeme zabývat v následující části kapitoly. Co vše je postřehnutelné pro badatele na reklamním prostředku jako je leták? V našem přehledu budeme popisovat některé vnější ale i vnitřní (obsahové ) prvky. Z těchto sledovaných prvků pak lze vytvořit pokus o generalizaci. Předem je však třeba říci, že ze zkoumaných archivních fondů bylo vyhledáno pouze o něco více než 70 letáků, které můžeme označit bez problémů za ty, zabývající se ryze průmyslovou a živnostenskou reklamou. Badatel si je vědom, že tento počet je vzhledem k celkovému počtu dochovaných letáků (přibližně 2000) velmi malý. Zejména v letech 1849 - 1900 je počet letáků velmi torzovitý. Přes tyto skutečnosti však lze na popsaných vzorcích nalézt některé charakteristiky, které se opakovaly a mohou být tedy v jistém slova smyslu brány jako obecné v regionálním měřítku. V opačném případě značná variabilita a obtížná zařaditelnost některých sledovaných prvků jen napomáhá v utvrzení, jak pestrý a proměnlivý může být svět reklamního prostředku, jakým byl právě leták. Po vnější stránce byly sledovány : počet stránek, rozměr letáku, barva tiskoviny, barva textu, přítomnost firemní či ochranné známky, fotografie. Po vnitřní stránce : obsah textu, tiskárna, rok výroby. Tyto prvky byly sledovány od počátku 20. století, podrobněji však v době meziválečné. Pokračování... Autor: PhDr.Petr Borovec | [Kategorie: Pardubicko] (Téměř) zapomenuté pardubické firmy – šestá část 20. 07. 2010 - 15:36  Dalším se zapomenutých pardubických podnikatelů byl Josef Dudycha (nar. 1901, Vysoké Mýto), který v Pardubicích v ul. Na Hrádku č. 101 vlastnil ve válečném roce 1941 soustružnickou dílnu na dřevo. V archivních pramenech je nejasný záznam o vedení stejné živnosti v Ostřešanech č. 99. V Pardubicích byla firma ohlášena 10. 8. 1941.
O činnosti ambulantního obchodu uhlím Marie Dubcové (nar. 1886, Borek, Pardubice) víme jen místo provozování, kterým byly Pardubice- Jesničánky, ul. Skrejšovského č. 1877. Firma pravděpodobně existovala jediný rok, 1939. O firmě Heleny Drozdové víme o něco více. Firma existovala v letech 1932-1945 a specializovala se na výrobu sodové vody a limonády v ul. Štrossově č.172 (dříve Bubeníkova č. 1, později Palackého č. 21, dům p. Grofové). Firmu vedla před H. Drozdovou její matka Antonie Žabková (později Vlastimil Šetek ). Paní A. Žabková provozovala živnost právem vdovským (zemřela 2. 7. 1933). Pokračovatelka firmy H. Drozdová, se narodila 1905 v obci Přemyšl, příslušná do Kopřivnice. V letech 1921-1927 byla zaměstnána v Žabkově sodovkárně. Firma byla zrušena dne 26. 7. 1945. A. Drechselová (nar. 1890, Vídeň) provozovala v letech 1939-1941 prodej uhlí a dříví v Jungmannově ul. č. 293, předtím vedl od roku 1932 firmu její manžel Rajmund. A. Drechselová byla příslušná do Dobromilic, okr. Kojetín. František Drašner (nar. 1905, Javornice, okr. Rychnov n. Kněžnou) provozoval v letech 1938 - 1939 obchod smíšeným a galanterním zbožím v ul. Milheimově č. 948 (dříve Karel Forchtsam). Později vedl firmu jeho bratr Josef. F. Drašner se letech 1920-1923 vyučil u firmy Josef Dvořák, obchod smíšeným zbožím ve Slatině n. Zdobnicí. Zde pracoval jako obchodní příručí. Později (1. 10. 1929) si otevřel obchod v Třinci na Těšínsku. Po zabrání Těšínska polským vojskem se vystěhoval a nouzově ubytoval v Rychnově n. Kněžnu, ul. Havlíčkova č. 313. Od 1. 12. 1938 vedl obchod v Pardubicích, ul. Sladkovského č. 1787. Dne 21. 12. 1938 Grémium obchodníků v Pardubicích doporučilo F. Drašnerovi aby se specializoval na obchod koloniální a potřebné kuchyňské zboží, protože textilních a galanterních obchodů bylo v Pardubicích již hodně. F. Drašner se vyučil v Praze u firmy Frant. Barchánek, obchod lahůdkářský a koloniální. Pracoval u pražských firem Ant. Toufar (1927-1928), Rudolf Řehořík (1928-1929), Duhek a Tecl (1929), Jan Rýpal (1930) a V. Čadil a spol. (1930-38). Firma si chtěla otevřít na Skřivánku obchod. Zde žilo v roce 1939 přibližně 13 000 obyvatel. Existovalo zde 7 živností s podobným sortimentem podnikání, z nichž největší byla firma Turnovský a Brunner, židovský podnik, tovární výrobce pleteného zboží. Pokračování... Autor: PhDr. Petr Borovec | [Kategorie: Pardubicko] Městské autobusy jezdí v Pardubicích již šedesát let 20. 07. 2010 - 15:31
V pořadí druhá linka MHD měla v Pardubicích jezdit do Semtína a do Bohranče. Velká poptávka po hromadné přepravě však znamenala, že ještě před spuštěním trolejbusového provozu ve městě, byla zahájena od pondělí 2.7.1951 doprava na druhé autobusové lince jezdící ze Svítkova na Slovany. A tak bohdanečská trolejbusová linka dostala číslo 3 a to jí patří dodnes. Možná si vybavujete článek z Vlastivědných listů Pardubického kraje z čísla 2/2008, kdy jsme vzpomínali sté výročí první státní autobusové linky na území Rakouska-Uherska. Tato linka jezdívala z Pardubic do Bohdanče. Není bez zajímavosti, že jízdní doba tehdejších autobusů po prašných cestách v roce 1908 trvala od starého nádraží do Bohddanče 36 minut, dnes trolejbusy zvládají téměř stejnou trasu za stejný časový úsek. Autobusy totiž v roce 1908 měly na své cestě daleko méně zastávek než mají trolejbusy dnes. Pokračování... Autor: Jan Řeháček | [Kategorie: Pardubicko] Chrudim má rekreační lesy s rozhlednou, lanovým parkem a tělocvičnou 08. 07. 2010 - 08:00
V nově zbudovaném lanovém parku mohou svou odvahu prověřit jak děti, tak dospělí. Lanové překážky a další atrakce jsou umístěny přímo na kmenech stromů jsou vlastně dva propojené lanové parky - jeden pro děti, druhý pro dospělé. Kromě překážek různé obtížnosti zde naleznou zájemci lezecké cesty, lezeckou stěnu i lanovku. Lanový park tak nabízí dostatek adrenalinového zážitku. Dětský lanový park nabízí 5 překážek o délce 23 metrů určených pro děti od 3 do 10 let. Lanový park pro dospělé pak nabízí dva okruhy podle obtížnosti, celkem 20 překážek o délce 220 metrů ve výšce 3 - 10 metrů nad zemí. Unikátní je pak lanovka na Čertovu skálu o délce 30 metrů, kdy je možné po projití lanového parku sjet z nejvyššího bodu lanového parku za pomocí kladky po ocelovím laně z výšky 10 metrů na Čertovu skálu. Hned v sousedství lanového centra se nachází unikátní celodřevěná rozhledna Bára. Tato vyhlídková věž ve tvaru trojúhelníkového hranolu od Martina Rajniše patří mezi evropské a pravděpodobně světové unikáty byla podruhé zprovozněna. A proč podruhé? První rozhledna Bára totiž stála na svém místě jen několik dní. Poprvé byla rozhledna slavnostně zpřístupněna v červnu roku 2008. Modřínová prkna tehdy tesaři postupně složili do zužujícího se jehlanu a mezi ně byly vloženy čtvercové proložky vyrobené z latí. Na stavbu bylo použito 95 m3 dřeva z modřínu a 5 m3 dřeva dubového. Modřínové dřevo pocházelo z Chrudimských lesů. Vrchní část vysokou 10 metrů pak na tuto stavbu upevňovali horolezci se speciálním jeřábem. Rozhledna tak byla postavena zcela bez použití hřebíků. Rozhledna byla slavnostně otevřena 21. června 2008. Bohužel za 5 dní se krajem přehnalo tornádo a to rozhlednu poničilo. První Bára tudíž musela být stržena a po 14-ti měsících byla postavena rozhledna nová. Rozhledna byla stavěná stejným způsobem, jen prkna již jsou vzájemně oproti první Báře prošroubovány. Pokračování... Autor: Jan Řeháček | [Kategorie: Chrudimsko] Podívejte se na potrubí, za chvíli už nebude 08. 07. 2010 - 07:54
Bohužel, zub času zapracoval a potrubí je v havarijním stavu. Jeho majitel byl nucen přistoupit k rekonstrukci. V dohledné době se stane dřevěné potrubí minulostí a nahradí jej ocelové. Od prvopočátku sleduje celý vývoj chrudimský místostarosta Roman Málek a zástupci Občanského sdružení Altus, kteří řešili problematiku dokonce s Ministerstvem kultury. "Jednal jsem jak s majiteli tohoto zařízení, tak dnes i s Ministerstvem kultury. Stav je opravdu havarijní. Musel jsem se, bohužel, ztotožnit s názory odborníků, kterým se tento přivaděč líbí, ale existuje řada objektivních důvodů, proč k takto radikální změně musí dojít," přikyvuje Málek s tím, že pouze dodává: "Doporučuji všem, ať si udělají v nejbližší době výlet a na ojedinělý technický skvost se podívají." Pár zajímavostí o potrubí a ze zjišťovacího stavu: a) přesto, že se v mnoha materiálech uvádí, že se jedná o technickou památku, nebylo potrubí nikdy za památku prohlášeno b) potrubí bylo vybudováno v letech 1941 - 1943, ale v 80. letech byla provedena poměrně zásadní rekonstrukce, takže již není "příliš" historické Pokračování... Autor: Roman Málek | [Kategorie: Chrudimsko] První cukrovar v Hrochově Týnci 08. 07. 2010 - 07:51
Logicky zde tedy v době druhé vlny rozvoje cukrovarnictví v 60. a 70. letech devatenáctého století vzniklo několik cukrovarů. Jeden, nejmladší z nich, v Hrochově Týnci. Přibližně po sto letech provozu byly všechny zdejší cukrovary nahrazeny jedním novým velkým cukrovarem, umístěným nedaleko městečka Hrochův Týnec. Původní menší cukrovar tak byl zastíněn a záhy zapomenut. Dnes na Chrudimsku není v provozu již žádný cukrovar. Zvláštní je, že zatímco budovy ostatních zdejších cukrovarů dodnes v nějaké podobě existují, v Hrochově Týnci byly oba, tedy ten starý i ten nový, do základů zbořeny. Každý z hrochovotýneckých cukrovarů zanikl v jiné době a za jiných okolností, ale společné oběma je to, že po nich, respektive po nadzemní části jejich provozních budov, nezůstalo nic. První cukrovar, který je předmětem našeho pojednání, vznikl v Hrochově Týnci v roce 1871. Výrazná snaha o shromáždění prostředků k jeho stavbě upisováním akcií může být datována od roku 1869. V popředí snah o vybudování cukrovaru stál tehdy majitel velkostatku v Hrochově Týnci Petr Karel Šlechta z Hrochova. Z jeho iniciativy se konala 19. prosince 1869 v hrochovotýnecké škole schůze zájemců o společné podnikaní v oboru cukrovarnickém. Tato schůze zvolila přípravný výbor, který kromě statkáře Šlechty tvořili JUDr Josef Machek, advokát z Chrudimi, Jan Patočka, purkmistr z Chrasti, František Krupař, rolník z Chroustovic, Josef Slavík, starosta obce Horka, Jan Zítko, rolník z obce Kočí a František Trnka, rolník ze Zaječic. Tento výbor zpracoval stanovy a rozeslal výzvu k upisování akcií. Výzva se ovšem zpočátku míjela účinkem a bez ohlasu zůstaly i výzvy k účasti na dvou schůzích výboru v únoru 1870. Až když vyvstalo reálné nebezpečí stavby cukrovaru v blízkých Chroustovicích, byla 15. ledna 1871 svolána další schůze a ta se již setkala se značným zájmem. Podařilo se upsat částku vyšší než 263 000 zlatých. Pokračování... Autor: Vlastislav Smutný | [Kategorie: Chrudimsko] Jak jsou obce kraje připraveny na turisty? 08. 07. 2010 - 07:48
Tak například v královském městě Chrudim mají po městě sice rozmístěny směrové tabule, které navigují obyvatele a návštěvníky města k nejvýznamnějším institucím, ale i památkám. Chrudimi však chybí záchytné parkoviště, na které by byli návštěvníci města dopravními značkami navedeni. Několik málo parkovacích míst je na náměstí, ale jinak se zde parkuje spíše v okolních ulicích. Co je však asi dle mého soudu největším problémem, je zcela úplná absence nějaké orientace či plánu města před autobusovým či vlakovým nádražím. Nikde v okolí vlakového či autobusového chrudimského nádraží nejsou například šipky navádějící turisty na jednotlivé památky nebo informační centrum, chybí zde i přehledný plán města. Informační centrum se v Chrudimi nachází přímo na náměstí a rozhodně chvályhodným produktem, který zde nabízí je městská turistická trasa "Město Chrudim". Jedná se o leták s mapkou a vyznačeným plánkem dvou turistických okruhů, jejichž délka měří dohromady 11km. Trasa začíná a končí u informačního centra na Resselově náměstí. Letáček kromě popisu trasy obsahuje také informace o památkách a zajímavých objektech , kolem nichž je trasa vedena. Na třech místech pak jako důkaz o absolvování trasy turisté dostávají razítka. V informačním centru jsou pak pro úspěšné absolventy připraveny zajímavé ceny. Velkým lákadlem Chrudimi však je nově budovaná rekreační oblast v městských lesích na Podhůře s rozhlednou Bára. O této lokalitě však informujeme na jiném místě tohoto čísla Vlastivědných listů. Pokračování... Autor: Jan Řeháček | [Kategorie: Aktuality z kraje] Alois Jirásek o Bohdanu Jelínkovi 24. 06. 2010 - 10:34  Před časem jsem našel v Jiráskově díle " Z- mých pamětí" jeho za jímavé vzpomínky na spolužáka Bohdana Jelínka/21.6.1851-19.5.1874/, rodáka z Choltic na Přeloučsku. Přetiskujeme je a doplňujeme Jelínkovou podobiznou a fotografií jeho rodného domku s pamětní deskou.
Alois Jirásek: Vzpomínka na B. Jelínka (In: Z mých pamětí, MF Praha 1980) V obou kvintách bylo nás čtyřiasedmdasát; když jsme se pak za rok sloučili, měla sexta žáků jedenašedesát. Ani ti všichni nebyli z našich kvint. Z litomyšlsiké přibyl František Pavelka, nyní plukovník ve výslužbě; z loňské sexty zůstal i v naší Bohdan Jelínek, s kterým jsem se záhy spřátelil. Sedali jsme pak ve školní lavici vedle sebe, já časem jako jeho stráž, když Jelínek zapomenuv na profesora a na všechno, začal črtat i za vyučování verše tužkou do malého notesu. Notesy míval plné veršů, zlomků i celých básní. Některé z nich nezůstaly jen v těch notesích. Už jako gymnazista uveřejni] několik básní v časopise. Živě vidím, jak mně hlásil, byli jsme v oktávě, roku 1870, první svou tištěnou báseň, jak mně běžel z lavice naproti, když jsem vstoupil do třídy, a všechen rozradován volal: "Lojzíku, jsem básníkem. Mám báseň v Květech." Ze mu ji uveřejnili ve Květech*/, že mu ji Hájek přijal, rozplašilo všechny jeho pochybnosti. Ale zrovna tak radostně, jako mně tu báseň ohlásil, ukázal mně už předtím krásnou růži stolistou na dlouhém stonku a v radostném nadšení mně svěřil, že je milován. Ta růže byla od jeho Gustinlky. Z této mladé studentské jeho lásky vypučely jeho nejkrásnější písně. Z těch jednu U lože uveřejnily Květy společně s jeho básní Dědkovi roku 1871, když jsme byli ještě v oktávě. Na tu svou první lásku nemohl zapomenout ani pak, i když se rozešli, i když milostné štěstí jinde, v Praze, so na něj smálo a samo mu přicházelo vstříc. Vím to z jeho hovorů i básní. Skoro všecky jsem čítal v rukopise i v Praze, jak byly napsány. Pokračování... Autor: PhDr. Jiří Kotyk, PhD. | [Kategorie: Osobnosti kraje] Zpráva o stavu obnovy kulturní památky 24. 06. 2010 - 10:28
Již čtvrtým rokem se věnujeme rekonstrukci historického objektu, farního areálu v obci Sudslava, okr. Ústí nad Orlicí, v lokalitě Podorlicka na rozhraní dvou krajů - pardubického a královéhradeckého. Zde se nacházela již delší dobu nevyužívaná barokní fara vystavěná mezi léty 1760-70, od roku 1964 památkově chráněná. Farní správa byla přenesena do nedalekého Brandýsa nad Orlicí a fara tak byla katolickou církví v roce 2006 uvolněna k prodeji. Tímto krokem nastaly skutečné starosti s vlastní obnovou barokní památky. Bývalý farní areál, do kterého patří farní a hospodářská budova, zahrada a kamenná branka vedoucí ke kostelu, byl několik delších let prázdný a to bylo příčinnou jeho neuspokojivého stavu. Některé stavební konstrukce, zejména eternitová krytina střechy, část trámových stropů a nosných zdí budovy fary byly značně poškozeny. Muselo se začít s odbornými zásahy a provést nutné opravy. Tomu však předcházely žádosti a příslušná povolení stavebních úřadů, oddělení památkové péče ve Vysokém Mýtě a v Brandýse nad Orlicí s odbornými vyjádřeními Národního památkového ústavu v Pardubicích. Toto úsilí bylo spojeno s výběrem stavebních firem, které by následně provedly zmíněné opravy budovy, která si tuto péči rozhodně zaslouží. Možnost jak získat alespoň nějakou finanční podporu na dílčí opravy střechy bývalé fary se naskytla v dotaci v památkové péči pro rok 2007 a 2008 z rozpočtových prostředků Pardubického kraje. Provedena tak byla částečná výměna starých eternitových šablon za nové, dále byly vyměněny zkorodované hliníkové okapové žlaby a svody dešťové vody za vhodnější z materiálu titan-zinek a došlo k opravě několika dílů prohnilých prkenných podlah v půdních prostorách budovy. Pokračování... Autor: Mgr. Tomáš Zaplatílek | [Kategorie: Orlickoústecko] Na naši malou českou Maria Zell 24. 06. 2010 - 10:24
Našim výchozím bodem bylo nádraží v Lanškrouně, kde koleje končí. Toto nádraží bylo slavnostně zprovozněno dne 1. června 1885 v rámci provedení odbočky z hlavní tratě Česká Třebová - Olomouc, ze stanice Rudoltice v Čechách do Lanškrouna. Do té doby byly Rudoltice pouze zastávkou a nákladištěm, a v některých pramenech je uváděno, že v době před postavením lokálky nesly název "Rudelsdorf - Landskron". Koncese pro výstavbu místní dráhy vešla v platnost dne 15. ledna 1884 jako zákon. Dokonce se v archivech zachoval opis této koncese, která v překladu do češtiny začíná: "My, František Josef první, z Boží milosti císař Rakouský, atd…." Výstavbou nových kolejí bylo učiněno zadost novým požadavkům a dopravním potřebám rostoucího města Lanškrouna, kde postupně vznikaly nové výrobní firmy a současná dopravní situace byla nedostačující. V souvislosti s výstavbou nových kolejí byly vybudovány i nové nádražní budovy v Rudolticích v Čechách a také v Lanškrouně. Podrobně historii této dráhy zpracoval pan Pavel Stejskal a stojí za zmínku. Pokračování... Autor: Jarmila Skalická | [Kategorie: Orlickoústecko] |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02. 
V čísle 2/2010 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:- Jak jsou obce kraje připraveny na turisty? - První cukrovar v Hrochově Týnci - Chrudim má rekreační lesy s rozhlednou, lanovým parkem a tělocvičnou - Pardubické letiště je jediným provozně soběstačným letištěm v republice - Přírodní park Lanškrounské rybníky Vlastivědné listy zakoupíte také v informačních centrech v těchto městech: Pardubice, Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl, Svitavy, Česká Třebová, Moravská Třebová, Lanškroun, Polička, Hlinsko, Ústí nad Orlicí, Králíky, Letohrad, Třemošnice a také v Perníkové chaloupce pod Kunětickou horou. 
|
