Chrudimsko   Pardubicko   Orlickoústecko   Svitavsko   Historie   Osobnosti   Aktuality   Pardubický kraj   Literatura   Mikroregiony  Rejstřík 


Náboženské bouře v Radhošti v roce 1920

Kostel sv. Jiří v Radhošti
Obec Radhošť, původně v okrese Vysoké Mýto, později Pardubice, od letošního roku Ústí nad Orlicí, je prastará slovanská osada v těsné blízkosti obchodní cesty spojující Čechy a Moravu (Trstenická stezka).
Osada se poprvé uvádí v roce 1226. V místě nynějšího zemědělského objektu (dříve dvůr) stávala tvrz, nad ní byl gotický kostelík. Tvrz byla chráněna z roviny rozsáhlými bažinami. Farní kostel v Radhošti stával už v polovině 14. století. Byl to předchůdce dnešního barokního kostela sv. Jiří budovaného roku 1772 - 1773.
Tvrz v Radhošti zanikla v polovině 15. století, kdy v roce 1550 byl zde budován hospodářský dvůr, uváděný ještě v roce 1662. Ves Radhošť byla poddanská k chroustovickému panství.
Již v první světové válce byl na radhošťské faře kněz Václav Oliva, narozený v roce 1870. Byl to farář, který se věnoval kněžskému povolání takřka dogmaticky, mimo kostel se s lidmi nestýkal, byl povahově uzavřený. V době dále popisované mu bylo 50 let. Jinak byl literárně činný, psal do katolického tisku. Zajímal se o otázky filozofické a sociální. V době před první světovou válkou udržoval písemný styk s pozdějším prezidentem T.G.Masarykem.
Po skončení první světové války se politická i náboženská situace změnila. V zemi byla špatná hospodářská situace, nedostatečné zásobování, drahota a nouze. S koncem války nastal rozpad Rakousko-Uherska a tím i konec třista leté nadvlády Habsburků. S těmito obtížemi začaly rozpory i s římsko-katolickou církví. Šířila se hesla - pryč s Rakouskem, pryč s Habsburky, pryč od Říma.
Zároveň se z válečných front vraceli bývalí rakouští vojáci a legionáři, kteří šířili revoluční hesla a názory a požadovali radikální sociální změny. K uklidnění situace přišel vhod návrh k ustavení nové moderní církve - českoslo-venské národní. Tehdejší vláda schválila tento návrh 14.9.1920, definitivní schválení bylo až 26.9.1921.
Zvonice radhošťského kostela
Základy nové církve byly křesťanské, moderní, pokrokové, bez dogmat. Tato nová církev se stala druhou nejma-sovější ve státě. Důležité bylo, že bohoslužby a všechny církevní úkony byly slouženy česky. Nově ustavená církev však neměla prostory, kde by mohla svoje věřící shromažďovat a vykonávat pobožnosti.
Proto příslušníci této církve prohlašovali, aby jim alespoň dočasně bylo dovoleno používat některé kostely římsko-katolické církve. Většinou došlo k dohodě, bez jakýchko-liv překážek. O dovolení k užívání kostela novověrci v Radhošti byla podána žádost k okresnímu hejtmanství ve Vysokém Mýtě. Farář kostela v Radhošti Oliva požadavek odmítl.
21. listopadu 1920 ráno se v Radhošti začali okolo kostela scházet příslušníci čsl. církve z dalekého okolí. Za zpěvu sokolských písní přišel od Stradouně průvod asi 600 lidí s farářem nové církve Ferdinandem Tichým a organizátory shromáždění Josefem Havlíčkem a Františkem Hyhlí-kem.
Farář Oliva byl v kostele, Havlíček jej vyzval k otevření kostela. Ten výzvy nedbal, rozvášněný dav vzal kostel útokem a od faráře Olivy požadovali sepsání protokolu
o povolení užívání kostela. Když to bylo odmítnuto, dav zaútočil na budovu fary. Situaci neuklidnili ani četníci z vraclavské stanice. Na obsazeném kostele vlál červeno-bílý prapor. Ve faře byla zabrána místnost zvaná sál, kam byl nastěhován nábytek faráře Tichého.
Následující den zástupy lidí procházeli farou a kradli, farář Oliva zde byl držen jako zajatec. Řádění novověrců bylo hlášeno telefonicky na okresní hejtmanství ve Vysokém Mýtě, farář Oliva vše písemně oznámil biskupovi do Hradce Králové a Zemské politické správě v Praze. Z rozhodnutí biskupství odcestoval farář Oliva na faru do Hrochova Týnce. Na 26. listopadu se oba faráři zúčastnili jednání na okresním hejtmanství ve Vysokém Mýtě. Žádného výsledku se však nedobrali. O následujících dvou nedělích však nebyli novověrci vpuštěni do radhošťského kostela, došlo k dalším bouřím. Na 5. prosince bylo do Radhoště povoláno četnictvo od zemského četnického velitelství s tím, aby zabránilo vniknutí novověrců do kostela. Do Radhoště přijel okresní hejtman Hladík, jehož úkolem byla jednání s představiteli novověrců. Mimo to byl vydán exekuční příkaz na vyklizení fary farářem Tichým. K tomu došlo 12. června. Při exekuci však docházelo k násilnostem, vzbouřenců přibývalo, hrozilo krveprolití. Nakonec přivolané četnictvo a vojsko odešlo se nepořízenou a nábytek faráře Tichého byl zpět nastěhován do fary.
Shromážděný dav se v průvodu v čele s farářem Tichým, Havlíčkem a dalšími vůdci odebral do Vysokého Mýta. V čele průvodu šel praporečník s bílým praporem, na něm červený kalich s dvojitým křížem. Několikatisícový dav přišel na vysokomýtské náměstí. Proti demonstrantům bylo povoláno vojsko - jedna eskadrona jízdy a kulometná rota s kulomety. Teprve po těchto opatřeních došlo k uklidnění a dav se rozešel. Farář Tichý se nakonec sám z radhošťské fary vystěhoval do sousední Stradouně.
Nato do Radhoště přijel vysokomýtský místodržící rada Vítek, který spolu s farářem Tichým, Havlíčkem a dalšími uspořádali před kostelem tábor lidu. Někteří vzbouřenci znovu zaútočili na faru. Do Radhoště přišli četníci, zjišťovali škody a zjišťovali viníky, některé zatkli. Nad obcemi Radhošť, Sedlišťka, Týništko, Jaroslav, Dobříkov, Rzy, Zámrsk a Vraclav byla vyhlášena vyjímečná policejní opatření. Četníci procházeli obce a nastal klid. Tak téměř po tříleté náboženské revoluci došlo v Radhošti a okolí ke klidu.
Po celou dobu se nikdy jednání nezúčastnil zástupce hradecké diecéze.
Protože zde došlo k porušení ústavních práv, zhodnotil vše Krajský soud v Chrudimi na procesu v roce 1922, který trval 10 dní. Za žalující stranu (farní úřad v Radhošti) zde byl jediný zástupce církve, farář Václav Oliva, biskupská konsistoř nevyslala sem ani svého práv-ního zástupce. K soudnímu jednání bylo obesláno 100 svědků za strany žalující a 100 svědků ze strany žalované. Krajský soud zhodnotil činnost vůdce bouří - Ferd. Tichého, Jos. Havlíčka, Fr. Šprojcara, Jana Trlu, Jos. Horáčka trestem čtyř měsíců vězení, zostřených 1x měsíčně půstem. Dalších 12 obviněných v čele s Fr. Hyhlíkem - trest 3 měsíce vězení a 1x měsíční půst. Další čtyři obvi-nění 6 týdnů vězení, sedm osob bylo zproštěno obžaloby.
Odsouzení se odvolali ke správnímu soudu v Brně, který tresty potvrdil. Nakonec se odvolali k min. předsedovi Švehlovi a ten zařídil nástup trestů na neurčito.
V nedalekém Dobříkově měl postavenou vilu místopřed-seda senátu Václav Klofáč. Na jeho pozvání sem 24.9.1923 přijel na národopisné slavnosti prezident T.G.Masaryk. Zde jej mimo jiné uvítali i představitelé a členové rady starších církve československé, kteří sem přišli v početném průvodu s vlajícím praporem. Jejich čelný představitel Josef Havlíček ze Stradouně přednesl prezidentovi žádost o zmírnění nebo zrušení trestů. Vše se oddálilo a nakonec prezident Masaryk na přímluvu Švehly všechny uložené tresty 29.9.1925 amnestoval.
Po všech strastiplných událostech se farář Václav Oliva do Radhoště nevrátil. Nejprve byl dán konsistoří na dovo-lenou a dnem 31.3.1924 byl poslán do výslužby. Žil nadále na faře v Hrochově Týnci, kde 17.10.1943 zemřel.

Podklady:
Literární a písemná pozůstalost V. Olivy - rukopisy
Písemné rkp.výpisy o uvedených událostech - Fr. Hyksa, Vysoké Mýto

Převzato z Vlastivědných listů Pardubického kraje číslo 1/2007




Vlastimil Volák | 12. 04. 2007 | [Kategorie: Orlickoústecko] | Odkaz

Předchozí: Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky
Následující: Z historie železniční trati Rudoltice - Lanškroun

Chrudimsko   Pardubicko   Orlickoústecko   Svitavsko   Historie   Osobnosti   Aktuality   Pardubický kraj   Literatura   Mikroregiony  Rejstřík 


Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz