Chrudimsko Pardubicko Orlickoústecko Svitavsko Historie Osobnosti Aktuality Pardubický kraj Literatura Mikroregiony Rejstřík
Pekařský recept na život z Vysokého Mýta aneb Smékalovo pekařství před a po
Kniha s krátkým titulem Smékalovo pekařství, s delším podtitulem Tátův úžasný recept na život a s panoramatickým obrázkem V. Mýta na obálce, původně myšlená jako rodinná kronika pro paměť přímých potomků, se objevila v omezeném počtu 300 výtisků v prosinci 2008. Svůj skromně vymezený cíl přesáhla, ať už si to autorka uvědomila, či nikoliv.
Stručně a výstižně sepsané vyprávění na základě pamětí a dokumentů, které se zachovaly, podává pochopitelně i proměny doby a příslušnou atmosféru z pohledu rodiny do roku 1948 šťastné, od roku 1948 do roku 1989 méně šťastné.
Pracovitá a nápaditá autorka, která nyní vede na základě restitučního zákona ze začátku 90. let minulého století obnovenou fi rmu, vyšla ze zachovaných rodinných dokumentů a fotografi í (v knize je použito na 40 dokumentů a téměř sto fotografi í z poloviny černobílých, z poloviny barevných), rodinných tradovaných vzpomínek a fragmentárních zápisků a sestavila příběh velké rodiny podnikavého pekaře Josefa Smékala (1900–1981), jeho manželky Marie Smékalové, rozené Vernerové (1903–1958) a jejich celkem šesti dětí.
Je všeobecně známo, že takových rodin s podobným osudem (horším i mírnějším) byly desítky a stovky. Jen menší počet rodin však našel ve svém středu autorku s takovým zápalem a smyslem pro uchování rodové paměti.
Vyprávění je spíše stručné, až klipově vyznívající, má smysl pro zkratku, střih a dramatické vyhrocení, je dobře komponované do 18 kapitol s výstižnými názvy a moty, prokládané oddíly dokumentů a fotografi í. Na způsobu vyprávění je vidět buď poučenost, nápaditost a přemýšlivost autorky, nebo možnou profesionální pomoc a radu při sestavování textu a kompozici. U grafi cké úpravy celé knihy je tato profesionální pomoc zcela evidentní.
Pokud si tuto knihu pročte pozorně a bez předsudků ctitel starých časů (rozuměj od roku 1948 do roku 1989), přijde na to, co nedávno vyjádřil předseda kdysi jediné vládnoucí politické strany, že politika uplatňovaná k živnostníkům a drobným podnikatelům po roce 1948 byla největší chyba této strany v její minulosti. Toto slovní pokání je sice jistým pozdním zadostiučiněním, ale dědicové kdysi pronásledovaných ho budou zřejmě posuzovat s trpkou nedůvěrou.
Kniha je také pozitivním příkladem početné rodiny, která dostala v restituci nemovitost a dokázala se pragmaticky a realisticky dohodnout. Je z ní patrná rodinná soudržnost, která nebývá tak úplnou samozřejmostí. Bylo a dosud je dost objektů, vrácených dědicům původních majitelů, a to v různém stupni zachovalosti, řadu let však bezradně chátrajících a strašících po vlastech českých vedle opravených a kvetoucích, protože mezi dědici nebylo možné dojít k dohodě.
Smékalovo pekařství v Šafaříkově ulici je příkladem jiného druhu, i když to bez problémů nebylo, není a nebude. Na s. 108 autorka např. píše: „Náš problém byl, je a bude, že jsme uprostřed historického centra a nemáme možnosti jakkoli rozšířit prostor.“
Tyto problémy měli i rodiče, když v 30. letech prováděli přestavbu pekárny a měli problémy se sousedy. „Tatínek píše, že všechny tyto potíže dobře zdolal. Jak se mu to provedlo, to už nenapsal. Bohužel!“ (s. 31) Domníváme se, že by důsledným pátráním i do tohoto tajemství mohla houževnatá majitelka se schopností vcítění se do situace sousedů vniknout a přijít na řešení, když úspěšně rozřešila i mnoho jiných spletitostí.
Co lze knize vytknout? Výtky, které uvádíme, jsou nepodstatné a nic neubírají na dokumentární podařenosti knihy „věnované mým rodičům“. Správněji by mělo být uvedeno, že je věnována památce mých rodičů, i když autorka vysvětluje, jak to myslela. Když se jako původní zdravotní sestra do podnikání pustila, měla mnohdy pocit, jako by otec byl přímo fyzicky vedle ní. Chybí aktuální fotografi e majitelky a autorky, vždyť je to přece také dokument pro budoucnost.
V knize by se slušelo uvést, z čeho přesně pocházejí četné citáty, použité jako mota kapitolek. Ne všichni čtenáři totiž vědí, kdo je Richard Bach (1936), módní americký spisovatel a letec, autor mnoha knih, u nás částečně v překladu vydaných ( např. Nic se nestane náhodou, Most přes navždy). Přesná citace by vzbudila u čtenářů zájem příslušné knihy vyhledat.
Při líčení kontaktů pekaře Smékala s partyzány by se slušelo něco ocitovat z kdysi velmi propagované knihy Borise Charitonova – Krylova Zápisky rozvědčíka.
Za co knihu budeme chválit?
Druhá polovina vyprávění o budování a obnově rodinného podniku, poznáme ji podle použitých barevných fotografi í, je v nezamýšleném důsledku i bilancí posledního dvacetiletí, protože jde o pečlivý popis podnikatelských starostí a strastiplné cesty k prosperujícímu pekařskému podniku s téměř šedesáti zaměstnanci, s širokým sortimentem a dobrou kvalitou výrobků, a to pod vedením ženy, původní profesí zdravotní sestry. Zřejmě by si toto měli dobře přečíst ti, kdo na upravený dům hledí se závistí. Je to praktická učebnice a návod podnikání, praktické upozornění na to, co všechno obnáší, a proto vhodná ke studiu zvláště mladých uchazečů o tuto činnost. Tatínek mi říkával: „Dobrá pověst je víc než peníze! Dobré jméno se buduje celé roky, ale v jediném okamžiku se o něj může přijít.“
K drobným technickým přednostem knihy patří i použití polokřídového papíru, který je ke čtení mnohem vhodnější než silně se lesknoucí papír křídový, který bývá neuváženě k honosným publikacím používán bez ohledu na praktický důsledek.
Celkem třikrát se vyprávění dostane do souvislosti s mlynářsko-pekařskou školou v Břeclavi, později přeloženou do Pardubic, kde pod označením potravinářská průmyslovka funguje stále. Ty souvislosti jsou více než zajímavé.
Ve 30. letech byl otec absolventem zdokonalovacích kursů a účastníkem exkurzí, pořádaných touto školou. Škoda, že se z textu s určitostí nedovíme, zda se J. Smékal účastnil i historické prázdninové cesty do tehdejšího SSSR v roce 1936 pod vedením Ing. Jana Žemly (1900–72), zda na ni vzpomínal a jak. Smékalův nejstarší syn získával kvalifikaci k vedení rodinného podniku na této škole v pohnutém roce1948 a nakonec zde hledal uplatnění i vyvlastněný J. Smékal v 50. letech To, že místo mistra odborného výcviku nezískal, i když byla očividná snaha ze strany zbylých „břeclavských“ učitelů mu vyhovět, nebylo jejich zásluhou.
Je jistě uznáním pro tuto školu, když otec J. Smékal své dceři při předávání receptáře Jaroslava Hladkého, odborníka na pekařskou technologii, jí sdělil: „Cokoliv podle toho uděláš, nic nezkazíš.“
Pekařských rodů s podobným osudem bylo po vlastech českých větší množství. Takováto rodinná kronika v knižní podobě jako je kniha o Smékalově pekařství je však v podstatě ojedinělá. V zájmu kdysi hrdého cechu pekařského (znak byl v obnovovaném domě odkryt a obnoven) by bylo dobré, aby tato kniha podnítila i ostatní rody, rodiny k podobnému dokumentárnímu úsilí. Fakticky by z těchto kronikářských vyprávění měli mít největší užitek mladí lidé, kteří se chtějí vydat podobnou cestou.
Národ, rodina, společenství, stav a jakákoliv komunita bez zdokumentované a objasněné historie totiž svou identitu ztrácí.
Jiřina Duchoslavová: Smékalovo pekařství aneb tátův úžasný recept na život, Vysoké Mýto 2008, vydáno vlastním nákladem autorky v počtu 300 asignovaných exemplářů, 151 stran
Přetištěno z Vlastivědných listů Pardubického kraje 2/2009.
PhDr. Pavel Studnička | 13. 08. 2009 | [Kategorie: Orlickoústecko] | Odkaz
Předchozí: Nádraží nedáme!
Následující: Domovský list
Chrudimsko Pardubicko Orlickoústecko Svitavsko Historie Osobnosti Aktuality Pardubický kraj Literatura Mikroregiony Rejstřík
Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
