Chrudimsko Pardubicko Orlickoústecko Svitavsko Historie Osobnosti Aktuality Pardubický kraj Literatura Mikroregiony Rejstřík
(Téměř) zapomenuté pardubické firmy – šestá část
Dalším se zapomenutých pardubických podnikatelů byl Josef Dudycha (nar. 1901, Vysoké Mýto), který v Pardubicích v ul. Na Hrádku č. 101 vlastnil ve válečném roce 1941 soustružnickou dílnu na dřevo. V archivních pramenech je nejasný záznam o vedení stejné živnosti v Ostřešanech č. 99. V Pardubicích byla firma ohlášena 10. 8. 1941.
O činnosti ambulantního obchodu uhlím Marie Dubcové (nar. 1886, Borek, Pardubice) víme jen místo provozování, kterým byly Pardubice- Jesničánky, ul. Skrejšovského č. 1877. Firma pravděpodobně existovala jediný rok, 1939.
O firmě Heleny Drozdové víme o něco více. Firma existovala v letech 1932-1945 a specializovala se na výrobu sodové vody a limonády v ul. Štrossově č.172 (dříve Bubeníkova č. 1, později Palackého č. 21, dům p. Grofové). Firmu vedla před H. Drozdovou její matka Antonie Žabková (později Vlastimil Šetek ). Paní A. Žabková provozovala živnost právem vdovským (zemřela 2. 7. 1933). Pokračovatelka firmy H. Drozdová, se narodila 1905 v obci Přemyšl, příslušná do Kopřivnice. V letech 1921-1927 byla zaměstnána v Žabkově sodovkárně. Firma byla zrušena dne 26. 7. 1945.
A. Drechselová (nar. 1890, Vídeň) provozovala v letech 1939-1941 prodej uhlí a dříví v Jungmannově ul. č. 293, předtím vedl od roku 1932 firmu její manžel Rajmund. A. Drechselová byla příslušná do Dobromilic, okr. Kojetín.
František Drašner (nar. 1905, Javornice, okr. Rychnov n. Kněžnou) provozoval v letech 1938 - 1939 obchod smíšeným a galanterním zbožím v ul. Milheimově č. 948 (dříve Karel Forchtsam). Později vedl firmu jeho bratr Josef. F. Drašner se letech 1920-1923 vyučil u firmy Josef Dvořák, obchod smíšeným zbožím ve Slatině n. Zdobnicí. Zde pracoval jako obchodní příručí. Později (1. 10. 1929) si otevřel obchod v Třinci na Těšínsku. Po zabrání Těšínska polským vojskem se vystěhoval a nouzově ubytoval v Rychnově n. Kněžnu, ul. Havlíčkova č. 313. Od 1. 12. 1938 vedl obchod v Pardubicích, ul. Sladkovského č. 1787. Dne 21. 12. 1938 Grémium obchodníků v Pardubicích doporučilo F. Drašnerovi aby se specializoval na obchod koloniální a potřebné kuchyňské zboží, protože textilních a galanterních obchodů bylo v Pardubicích již hodně. F. Drašner se vyučil v Praze u firmy Frant. Barchánek, obchod lahůdkářský a koloniální. Pracoval u pražských firem Ant. Toufar (1927-1928), Rudolf Řehořík (1928-1929), Duhek a Tecl (1929), Jan Rýpal (1930) a V. Čadil a spol. (1930-38). Firma si chtěla otevřít na Skřivánku obchod. Zde žilo v roce 1939 přibližně 13 000 obyvatel. Existovalo zde 7 živností s podobným sortimentem podnikání, z nichž největší byla firma Turnovský a Brunner, židovský podnik, tovární výrobce pleteného zboží.
O Františku Drášilovi víme jen, že roku 1939 provozoval v Pardubičkách, ul. Komenského č. 186 řeznictví a uzenářství.
Filip Drápal provozoval v letech 1904-1907 na Alžbětině třídě č. 389 výčepnictví, později v Brně, ul. Pekařská č. 42. Dříve na stejném místě provozoval Václav Ryšavý pohostinství, později Antonín Černý. V. Ryšavý vlastnil již od roku 1872 stáčírnu piva. Po A. Černým vlastnila živnost vdova Marie Černá, až do roku 1904. F. Drápal se stal správcem skladu smíchovského piva, později pracoval jako vrchní číšník v Brně.
Pod písmenem D uveďme dále Družstvo pro chov a zpeněžování hospodářského zvířectva v Pardubicích, s.s r.o., které působilo v letech 1939-1942 v ul. Pernerově č. 78. Jedním z náměstků družstva byl Otto Novotný (nar. 1901 v Bylanech u Chrudim), dalším náměstkem byl Stanislav Šolta (nar. 1908 ve Starém Máteřově u Pardubic).
Václav Drahokoupil (nar. 1901 v Jestřábí Lhotě, okr. Kolín) prodával jízdní kola a součástky k nim v letech 1940-1947 v ul. Sladkovského č. 1875 (později Chrudimská č. 888). Zákazník si mohl mimo jiné koupit též gumové velopláště a duše k pneumatikám pro osobní i nákladní vozy. Živnost byla prováděna v domě p. zdravotního rady dr. Foltnera, vedle známého palác Sekuritas.
Josef Drahorád (nar. 1906 ve Vídni, příslušný do Vysočan u N. Bydžova) vedl v letech 1942-1948 holičství, Studánka č. 18 (od roku 1946 vedl i kapelnictví , Na Slovanech, Raabova č. 524). Dne 11. 1. 1946 absolvoval v Praze kapelnické zkoušky. Jako hudebník sloužil u vojenské hudby pěšího pluku č. 17 v Trenčíně (od r. 1928-1930). Ovládal údajně hru na 11 hudebních nástrojů. Nějakou dobu pracoval J. Drahorád jako zřízenec firmy Telegrafia v Pardubicích.
Anna Drábková (roz. Lišková) vlastnila v předválečných letech obchod střižním, galanterním, textilním a pleteným zbožím v ul. Arnoštské č. 31. Firma byla pravděpodobně zlikvidována v roce 1946. A. Drábková se narodila 1875 v Chrasti u Chrudimi. Podle archivních záznamů provozovala živnost neskutečných 46 let, od roku 1900. Není jasné, od jaké doby se na vedení firmy spoludílel její syn František a snacha Helena (roz. Schinclová), nar. 1920 ve Stříbře.
František Drábek (nar. 1901, Ostřešany) provozoval v letech 1934-1939 nepravidelnou dopravu osob. Stanoviště vozů bylo na Náměstí legií č. 851 (později Karlova č. 424). Dne 13. 4. 1934 si F. Drábek, vyučený automontér, podal žádost o udělení koncese. Koncese byla provozována vozidlem značky Praga - Alfa, do kterého se vešlo 5 osob.
Antonín Doucha (nar. 1885, Přelouč) provozoval pohostinství a výčepnictví v Labské ul. č. 12 v letech 1937-1941. Vyučil se číšníkem u svého otce Vojtěcha, který provozoval rovněž hostinskou živnost v Pardubicích, vlastnil koncesi od roku 1896. Zkoušky způsobilosti skládal A. Doucha u nádražního restauratéra Koubka v Pardubicích. Od roku 1903 pak pracoval u svého otce až do vypuknutí války. Poté narukoval k pěšímu pluku č. 98 ve Vysokém Mýtě a vstoupil do italských legií v roce 1917. Od roku 1925 byl členem Společenstva hostinských, výčepníků a kavárníků v Pardubicích. Dne 10. 8. 1937 si podává žádost o vlastní koncesi.
O Josefu Doudovi víme jen, že v roce 1945 vlastnil soustružnictví na Ležánkách č. 60, později jeho manželka Anna uplatnila vdovské právo.
František Doubrava vedl v letech 1939-1948 velkoobchod fotopotřebami v ul. Jugoslávské č. 440 (Smilova). Později vdova Josefa, která firmu vedla však jen necelý rok. Obchodním zástupcem byl Rudolf Valoušek (nar. 1912, Rohatce, okr. Roudnice).
Václav Dostálek (nar. 1911, Praha 16) vedl obchod s kancelářskými potřebami, kancelář. stroji a nábytkem v Havlíčkově ul. č. 1035 v letech 1934-1948. Dne 14. 9. 1934 si podal žádost o opovědění živnosti. Dne 8. 8. 1938 vzniká pobočka v Náchodě na Husově nám. č. 941.
Činnost holičství a kadeřnictví Václava Dostála (nar. 1912, Bohusov, okr.Žamberk) je v ul. Jindřišské č. 1562 doložena z archivním pramenů pouze rokem 1939. Zmínka uvádí, že později živnost pokračovala v Karlově ul. č. 314. Poblíž firmy V. Dostála stálo kadeřnictví Jaroslava Moravce a dále kadeřnictví Josefa Valchy (naproti hotelu Zlatá štika). V nedaleké ul. Štrossově byly holičské závody J. Hněviče, Novotného a směrem k centru Pardubic holičství Kučery a Jaruše. Holičský závod p. Žáka, nacházející se mezi p. Moravcem a Hněvičem byl zrušen pro svoji nerentabilnost. Před založením vlastního závodu pracoval V. Dostál jako holičský pomocník u firmy Oldřicha Hubáčka v Pardubicích (Karlova č. 314).
Karel Dostál (nar. 1914) vlastnil v letech 1946-1947 obchod s textilním zbožím na Nám. Čs. legií č. 1841. Jeho manželka Jaroslava (roz. Rojšlová) byla vyučena v textilním oboru. K. Dostál se vyučil jako obchodní příručí u Adolfa Válka, konfekčním závodu ve Dvoře Králové n. L. Z archivních pramenů se dozvídáme o účasti K. Dostála v odboji v pohraniční obci Žabokrky. Dne 15. 5. 1945 (téměř týden po osvobození) byl raněn. K opovědění živnosti došlo dne 4. 9. 1946.
Jan Dostál (nar. 1891, Velká Sedliště) opověděl dne 31. 7. 1924 výrobu intarzií a truhlářství v Husově ul. č. 168. Později firma přesídlila do ul. Labské č. 237 a ještě později dál od centra na Ležánka č. 61. J. Dostál se vyučil u známé pardubické firmy Antonín Forchtsam, která se zabývala speciálně intarziemi. Pracoval u této firmy 8 let. Výrobou intarzií se zabývali mnozí truhláři, mimo pardubický region byla proslulá např. firma Pašek, Praha-Vinohrady (zde působil J. Dostál jediný rok). Výrobou intarzií se zabývali i samostatní řezbáři. Výroba intarzií byla velmi specializovaná a těžká. Pro výrobu intarzií musel mít řezbář (umělec) značné kresličské nadání. V Pardubicích byla tato živnost provozována až od počátku 20. stol. Je však jasné, že v předešlých stoletích tehdejší stolaři, nynější truhláři, vyráběli skříně, truhly a různý nábytek jak obyčejný, tak malovaný a vyřezávaný a vkládáním různých jiných druhů dřev do základní plochy nábytku vytvářeli ozdoby. Móda intarzie zavládla především v době romantismu. Intarzisté byli organizováni ve Společnosti živností stavebních a výtvarných v Pardubicích od roku 1933. Móda intarzie se vrátila ve 20. letech 20. století, kdy byl "IN" nábytek dýhovaný - fornýrovaný. Do dřeva se jako "šperky" vrátily nejen perleť a exotické druhy dřeva, ale i kov. Ve firmě J. Dostála pracovala i jeho manželka Marie, roz. Mládková. Firma pravděpodobně zanikla v roce 1940.
František Dostál (nar. 1922 Počáply u Pardubic, příslušný do Stojic u Pardubic) vlastnil krátce ve válečných letech 1940-1941 firmu na lámání kamene. K opovědění živnosti došlo v roce 1940. Firma sídlila v ul. K Blahobytu č. 1596.
Jiný František Dostál (nar. 1907, Rozehnale, Hradíšťko, okr. Nový Bydžov) vlastnil klempířství (dříve obchod mlékem) v ul. Masarykově č. 182, bydliště Hronovická č. 669. Z archivních pramenů není jasné, kdy firma existovala. Z nejasné řeči pramenů můžeme usuzovat na krátké období těsně před začátkem druhé světové války.
Marie Došelová vlastnila v roce 1944 obchod smíšeným zbožím v Pardubičkách č. 8. Její manžel Josef, rovněž obchodník smíšeným zbožím, zemřel 5. 2. 1944. Marie ve svých 69 letech uplatnila vdovské právo. V obchodě byla jako náměstek zaměstnána Františka Hymrová (nar. 1908 v Dražkovicích, bytem v Pardubičkách č. 323). F. Hymrová absolvovala dvou letu obchodní školu a 4 roky pracovala u známé pardubické firmy Kerhart a Tachecí. Od roku 1936 pracovala u Josefa Doležala.
František Dostál (nar. 1919 v Luži, okr. Vysoké Mýto, bytem Ústí n. O.) vlastnil roku 1948 bednářství.
Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 2/2010.
PhDr. Petr Borovec | 20. 07. 2010 | [Kategorie: Pardubicko] | Odkaz
Předchozí: Městské autobusy jezdí v Pardubicích již šedesát let
Následující: Pestrobarevný a originální svět reklamních letáků - – drobné propagační tisky v době meziválečné v Pardubicích – druhá část
Chrudimsko Pardubicko Orlickoústecko Svitavsko Historie Osobnosti Aktuality Pardubický kraj Literatura Mikroregiony Rejstřík
Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
