|
| ||
Další zboží zakoupíte v E-SHOPU  Boj proti spalovně nekončí 16.02.2012 Boj proti spalovně nebezpečného odpadu v Rybitví nekončí. Zastupitelé obce sice v novém územním plánu nechali prostor spalovny vyznačit jako plochu, která zakazuje jakoukoliv činnost spojenou s nakládáním s odpady. Firma AVE CZ, která chce činnost sp ... Pokračování Dostihové závodiště se připravuje na milovníky bílé stopy 16.02.2012 Na dostihovém závodišti bedlivě sledují předpověď počasí a pravidelně měří výšku sněhové peřiny. Až dosáhne výšky minimálně 20 centimetrů, vydají se na okruh závodiště speciální stroje, které upraví běžeckou trať. Pardubičtí lyžaři tak budou moci opr ... Pokračování Barocco Sempre Giovane bude pořádat Pardubické hudební jaro 12.02.2012 Pořadatelem mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro bude od příštího roku obecně prospěšná společnost Barocco Sempre Giovane. Radní na svém posledím jednání v tomto týdnu tak potvrdili výsledky jednání mezi dosavadním pořadatelem Komorní filh ... Pokračování Městští střážníci přijdou o jednoho koně 12.02.2012 Pardubičtí radní na svém posledním jednání schválili nákup jednoho starokladrubského vraníka pro potřeby jízdního oddílu Městské policie z chovu Národního hřebčína Kladruby nad Labem. Zároveň však schválili prodej dvou koní, kteří jsou dosud v majetk ... Pokračování
v |
Vlastivědné listy Pardubického kraje
Vlastivědný časopis vycházející již od roku 2004. Vlastivědné listy na svých stránkách informují o zajímavostech, historii, památkách a osobnostech Pardubického kraje. Prosotor na stránkách časopisu dostávají regionální nadšenci, lokální patrioti, ale i místní spolky či neziskové organizace, které by prostor ve sdělovacích prostředcích dostali jen velmi těžko. Vlastivědné listy Pardubického kraje zakoupíte také v informačních centrech v celém Pardubickém kraji: Chrudim, Hlinsko, Polička, Březová nad Svitavou, Svitavy, Moravská Třebová, Lanškroun, Králíky, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Litomyšl, Vysoké Mýto, Heřmanův Městec. ˇasopis můžete zakoupit i v našem sídle v Klášterní ul. 54 v Pardubicích. Pokud chcete časopis dostávat pravidelně, staňte se členy Sdružení přátel Pardubického kraje. Vlastivědné listy Pardubického kraje
Jednotlivá čísla Vlastivědných listů Pardubického kraje můžete zakoupit i v E-shopu. 
5.02.2012
Na stránkách Vlastivědných listů Pardubického kraje jsme Vám již
představili celou řadu rozhleden. Nyní se vypravime na Tyršovu rozhlednu
na okraji Žamberka, která nese také pojmenování Rozárka či
Rozálka.
Ta se začala stavět již roku 1932 na Kapelském
vrchu v blízkosti kaple sv. Rozálie.
Její vzhled je unikátní tím, že připomíná
svým tvarem husitskou hlásku. Rozárka
je totiž postavená dle podobné rozhledny
zbudované krátce před tím u Tábora.
Členům cizinecké komise v Žamberku se
totiž rozhledna Svobody u Tábora zalíbila
a oslovili jejího autora, profesora pražské
techniky Theodora Petříka. Ten souhlasil
se stavbou podobné rozhledny.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
5.02.2012
Město Ústí nad Orlicí má unikátní
park, který je návštěvníky
obdivován, místními je však
zatracován.V roce 2009 rozhodli zastupitelé města, že v prostoru Smetanovy ulice zvaném Kociánka, který je ohraničen Hernychovou vilou, základní uměleckou školou, bývalým okresním úřadem, zdravotnickou školou, budovou Policie ČR, gymnáziem a kulturním domem, vznikne park za celkovou částku 62 miliónů korun park, jehož výstavba bude částkou 37 miliónů korun financována z dotace Rozvojového operačního programu EU. Historie vzniku tohoto zvláštního území v centru města je však starší. Již v listopadu roku 2007 byly prezentovány návrhy 3 architektů na lokalitu Smetanovy ulice. Jeden návrh byl z pera architekta Jiřího Fleischera, druhý návrh Karla Blanka oddělil pěší a silniční dopravu, návrh architekta Kokeše řešili prostor esteticky a umělecky, kde byl jako ústřední prvek prezentován kruh. A právě tento záměr zvítězil a Přemysl Kokeš byl zvolen architektem přeměny Smetanovy ulice. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
5.02.2012
Bohuslavem Fabianem (nar. 1906, Svítkov),
který vlastnil v letech 1937–1942 živnost
v oboru trhovectví a prodej po poutích
v ul. Teplého č. 1628, dnes pokračujeme
v „maratónu“ po pardubických živnostech,
jejichž podrobný osud zavál „nános“ historie
a nedokonalá lidská paměť. Střípky
z nejrůznějších podnikatelských oborů známých,
méně známých či dnešní generaci
„vymřelých“, umožňuje podrobný průzkum
archivních pramenů, které však z větší části
rovněž mlčí a poskytují badateli v této oblasti
pouze základní faktografi i a omezené
podklady pro další bádaní. B. Fabian prodával
cukroví, ovoce tuzemské i cizozemské,
dále uzeniny, limonády, ale i hračky a textilní
látky. Antonínem Gabrielem začínáme krátkou zastávku u podnikatelů, jejichž příjmení začínalo písmenem G. A. Gabriel (nar. 1913 v Pardubicích, příslušný do Ostřešan) vlastnil v letech 1938–1947 obchod smíšeným zbožím v Rašínově ul. č. 1700. Dne 14. 2. 1938 ohlásil A. Gabriel živnost. Dne 16. 8. 1946 si A. Gabriel podává žádost o převzetí živnostenského oprávnění Václava Petržilky (V Ráji č. 528), který provozoval velkoobchod droždím, ale svého živnostenského oprávnění se zřekl. Emil Gabriel vlastnil (nar. 1910 v Proseticích, příslušný do Řetenic, okr. Teplice – Šanov) v letech 1938–1942 obchod automobilovou a moto výzbrojí (auto-motovelo potřeby) v ul. Sladkovského č. 1875. Obchodním zástupcem byl Bohumil Trnka (nar. 1898, Leskovec, Kamenice n. l., bytem Sladkovského č. 1882). E. Gabriel provozoval tuto živnost původně v Teplicích (Šanov), ale v důsledku okupace území byl nucen obchod opustit. Ve fi rmě zřejmě pracovala i Gabrielova manželka Marta (roz. Křížová, 1909). Dne 5. 11. 1938 je podána žádost pardubických fi rem s podobným zaměřením, aby nebylo E. Gabrielovi vyhověno o založení fi rmy. Jako důvod bylo uvedeno plné pokrytí pardubických zákazníků. K podpisům je přidáno 20 razítek. Žádost však byla vyřízena kladně. E. Gabriel bydlel až do mobilizace v Řetenicích č. 232, pak nastoupil do vojenské služby v Přelouči. Po návratu se z Řetenic odstěhoval do Touženína u Loun. Od 1. 11. 1938 byl přihlášen do Pardubic. Firmu provozoval E. Gabriel od ledna 1936 do r. 1938 v Teplicích, od r. 1938 v Pardubicích. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
5.02.2012
Tisk byl spolu s letáky nejstarším
a dlouho jediným prostředkem hromadného
působení. Představoval zhruba
od poloviny 19. století hlavní médium,
jimž se formovalo společenské vědomí
a právem mu lze přisoudit zásadní vliv
na tehdejší nejširší obyvatel. Dlouho
v sobě skrýval netušené možnosti reklamy,
která měla v moderní době teprve
nastoupit těsnou symbiózu s tímto
médiem. Logicky to byli jako první tiskaři
a knihtiskaři, kteří si uvědomili, že
se dá tisk využít k reklamě.1) Zprvu však naráželi na omezení díky technickým možnostem. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že ne každý uměl v době, kdy noviny začaly vycházet, po dlouhou dobu jen neperiodicky (slovo noviny tak nebylo tedy doslovné), číst.2) Pod pojmem noviny se původně myslel pouhý leták, jako původce noviny.3) Ke zrodu periodického tisku v českých zemích přispěla cenzura, která musela být pravidelná. Lze říci, že cenzura je stará jako informace samy.4) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
5.02.2012
V loňském roce zanikla na Pardubicku
poslední cihelna s kruhovou
pecí. Cihelna v obci Časy
bývala dokonce svého času nejmodernější
cihelnou v okolí. Vše je však již nyní bohužel minulostí. Další, ale daleko menší cihelny stávaly například v Čepí nebo ve Stíčanech. Cihelnu v Časech založila rodina Komárkova. „Pradědeček Komárek měl původně pouze ruční malou cihelnu. Vždy se vyrobilo pět cihel, ty se daly do diskontinuální pece, kde se cihly vypálily a poté nechaly zchladnout. To byla ale ruční výroba. Můj dědeček, který se do Časů přistěhoval roku 1906, zde založil již kruhovou pec, která byla na svou dobu nejmodernějším způsobem výroby cihel,“ popsal začátky výroby cihelny v Časech Roman Řehounek. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
5.02.2012
Nasavrky mají již od roku 1991 jednu zajímavou
přírodní památku. Je jí park zvaný Kaštanka. Jedná
se o sad kaštanovníku jedlého čítající 138 stromů,
přičemž jenstarší exemplář „Knížák“ byl vysazen
již roku 1776.Park má rozlohu téměř 2 hektary a nechal jej vysázet roku 1774 Jan Adam Auersperg. Jedná se nyní o nejvýše položený soubor jedlých kaštanů ve střední Evropě. Jeho největší stromy mají obvod kmene 637 cm a 573 cm. Kaštanovníky mají výšku do 25 metrů a průměr koruny okolo 13–15 metrů. Na některých stromech je patrný různý přístup k jejich ošetření. V minulosti bylo například používáno vyzdívání, což se po letech ukázalo jako metoda zcela nevhodná. Současný způsob konzervace spočívá ve vyčištění dutiny, prořezávání suchých větví a použití nástřiků proti houbám. Dutiny stromů se dále zastřešují proti vnikání vody a ponechávají se volně větratelné. Toho využívají ptáci, kteří v dutinách takto ošetřených stromů hnízdí, největším z nich je puštík obecný. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
5.02.2012
1) ZÁMEČEK S PIVOVAREM SEMÍN
– RODIŠTĚ JOSEFA GOČÁRA
Kolem projíždějící cyklisté se často diví, opravdu zde se narodil architekt Josef Gočár? Na první pohled nenápadná stavba s věžičkou skutečně ukrývá (veřejnosti nepřístupnou) pamětní desku odkazující na 13. březen 1880, kdy se zde místnímu sládkovi narodil jeden z našich nejslavnějších architektů. Nevýrazná budova „klame tělem“, při bližším pohledu odhalíme v exteriérech a především interiérech celou řadu unikátních prvků. Jak už to tak bývá, původně na místě semínského zámečku s pivovarem stála tvrz. O zámku v Semíně mluvíme od 16. století, kdy zde nacházíme nevýraznou barokní stavbu. V průběhu 17. a 18. století byl celý objekt přestavěn a v této podobě se více méně dochoval až dodnes. Budova až do roku 1780 sloužila jako sídlo správy západní části rozlehlého pernštejnského panství. V roce 1691 byl do zámečku vestavěn pivovar, ve kterém se pivo vařilo více než 200 let. Posledním sládkem a majitelem pivovaru v Semíně byl Jindřich Dvořák, který byl nucen z ekonomických důvodů provoz uzavřít v roce 1926. Prostor pivovaru a jeho rozsáhlá sklepení sloužila dále jako velkosklad pro pardubický a chrudimský pivovar. Pak začal zámek sloužit pro bydlení, i když postupně chátral. Dodnes je v semínském pivovaru zachován velký počet hodnotných detailů i zbytky pivovarské technologie - hlavně takzvaný hvozdový valach, na kterém se sušil slad. Podobné zařízení bychom u nás našli jen v Plzni a u Fleků! Semínský pivovar se zámečkem je utajeným skvostem našeho kraje, proto zamrzí jeho současný - neutěšený stav. Přitom by tento „dědeček“ mezi českými pivovary mohl být přímo ukázkovým muzeem českého pivovarnictví. Od roku 1990 je majitelem objektu Jan Kubíček provádějící pouze drobnou údržbu, která zamezila úplné devastaci památkově chráněného objektu. Na výraznější přestavbu ale nemá prostředky, a snaží se už několik let celý rozlehlý areál prodat. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011 
23.10.2011
Na první jarní výlet se turisté KPP vypravili
do oblasti květnatých bučin mezi
Semanínem a Opatovem, která je z Pardubic
dobře přístupná železniční tratí Pardubice–
Svitavy. Oblast je protkána sítí
nově zbudovaných cyklostezek, vedoucích
většinou po štěrkových lesních silničkách.
Putování jsme zahájili na železniční zastávce
Semanín, odkud jsme se vydali po
modré turistické značce, kterou jsme asi
po 0,5 km opustili, abychom pokračovali
jižním směrem po cyklo 4033. V malém
okamžiku jsme se ocitli v kouzelném království
bledulí, což také odpovídá pojmenování
přírodní rezervace Králova zahrada.
Podél potůčků zde pod vzrostlými olšemi
a jasany kvete v bohatých a vysokých trsech
nespočitatelné množství bledulí (snad
několik stotisíců), které pokrývají jako
zářivě bílé koberce téměř celou výměru
17,4 ha „Přírodní rezervace“.Nejmalebnější je pohled na bledulemi vyzdobené příkré břehy meandrujících potoků, mezi nimiž se objevují občas i žluté kvítky petrklíčů či nebeská modř jaterníků podléšky. Srdce milovníků přírody plesají. Kdo je vyzbrojen fotoaparátem nebo kamerou, nestačí zachycovat všechnu tu nádheru. Tato úchvatná podívaná nás provází po celé trase průchodu Opatovským lesem, což představuje délku téměř 7 km. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011 
23.10.2011
Jiří Guth Jarkovský – 1. předseda českého olympijského
výboru (ČOV) a velký propagátor turistiky.
Mnozí jej znají jako staršího pána s bílým knírkem,
na hlavě slamák nebo cylindr, s brýlemi a holí,
ve společenském obleku a rukavičkách. Autor knih
o společenském chování – bontonu; většina jeho
rad a doporučení se však dnes v praktickém životě
použít nedá a tak vzbuzují již jen shovívavý úsměv.Narodil se 23. 1. 1861 v Heřmanově Městci. Jeho otec byl panským úředníkem knížete Kinského. Po odchodu do penze v r. 1868 se rodina odstěhovala do Kostelce n. Orl. k matčiným rodičům. Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu. Od r. 1871 studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde r. 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy, kde začal na Karlově univerzitě studovat fi lozofi i, matematiku a fyziku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 
23.10.2011
Josef Váchal (23. září 1884 Milavče
u Domažlic – 10. května
1969 Studeňany u Jičína) byl český
malíř, grafi k, ilustrátor, sochař,
řezbář a v neposlední řadě také
spisovatel a básník. Jeho tvorba
byla ovlivněna expresionismem
a prvky symbolismu, naturalismu
a secese, pokoušel se však
o vlastní stylově nevyhraněné
umělecké vyjádření.Narodil se 23. září roku 1884 v Milavčích u Domažlic jako nemanželské dítě podučitele Josefa Šimona Aleše (bratranec Mikoláše Alše) a Anny Váchalové. Statek Váchalových v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka Anna nastupuje do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujímají babička a strýc, kteří žijí ve Velvarech nedaleko Prahy. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se Josefa Váchala ujímají otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žijí v jihočeském Písku. Zde vyrůstá a odnese si odtud mnoho zážitků, které formují jeho budoucí pohled na svět. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02. 
V čísle 4/2011 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:- POZOR, padá omítka - Zimní radovánky v Pardubickém kraji - Vánoce, Vánoce přicházejí - Svitavský betlém Vlastivědné listy zakoupíte také v informačních centrech v těchto městech: Pardubice, Chrudim, Vysoké Mýto, Litomyšl, Svitavy, Česká Třebová, Moravská Třebová, Lanškroun, Polička, Hlinsko, Ústí nad Orlicí, Králíky, Letohrad, Třemošnice a také v Perníkové chaloupce pod Kunětickou horou. 
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
